Být učitelem v Česku nikdy nebylo a nebude lehké. Donedávna mohli na pedagogické fakulty jen ti nejlepší, co udělali přijímačky. Studovalo se těžce a na zkoušku jste se učili minimálně deset dní. Až na pár výjimek by se dalo studium na pedagogické fakultě přirovnat k tomu na medicíně. Avšak platy těchto lidí po odchodu z vysoké školy už nejsou tak málo odlišné. Učitelé tedy odporují a snaží se pomocí návrhů a odborů své platy alespoň o pár procent zvýšit.

Kolik vlastně berou?

Velmi mylná je představa, že učitel je ve škole pětkrát do týdne pět hodin, o víkendech nepracuje a ještě má prázdniny dva měsíce v kuse, které jsou mu proplaceny. Učitelé si domu přinesou něco málo přes dvacet tisíc měsíčně. Samozřejmě, že pokud mají třídnictví, pořádají na škole nějaké kroužky, nebo vedou doučování, něco si přivydělají. Avšak i to musí zdanit.

Stávky?

Spousta kantorů jak škol základních, tak i středních či vysokých, se rozhodla již několikrát stávkovat a donutit ministerstvo financí ke zvýšení jejich platů. Pro srovnání v Německu učitelé berou v přepočtu na naše peníze něco okolo devadesáti tisíc měsíčně. To už můžeme považovat za velmi vysoký rozdíl, který se nedá jen tak přehlédnout. Ministerstvo financí však již řadu let tvrdí, že peníze na zvyšování platů státních zaměstnanců nejsou a v dlouhé době nebudou. Stávkováním se tedy učitelé nikam a navíc se ošidí o další peníze, jelikož stávka jim nebude proplacena. Nepočítáme-li s promeškaným časem, ve kterém se studenti nebudou moci vzdělávat.

Běh na dlouhou trať

Problémem je rozhodně fakt, že se česká republika k učitelům chová přinejmenším neuctivě. V jiných zemích je učitel někdo, státy si jich váží a náležitě je odměňují, jelikož ví, že vychovávají budoucí generaci, která se jednou zaslouží o budoucnost země samotné.