Záleží samozřejmě na tom, o jakou funkci a obor se jedná. Je jisté, že v armádě budou více působit muži, jelikož pud mateřství se ve válce moc nehodí. I přes tuto skutečnost můžeme v armádě najít pár žen, které se dokázaly přes vžitou představu o tom, že vojákem musí být muž, vypracovat i na pozice, které mužům velí. Tyto ženy většinou nemají rodiny a žijí jen pro svou práci.

Pokud se bavíme o uplatnění, ženy jsou ze strategického důvodu pro zaměstnavatele opravdu,,méně výhodné“. Pokud bude přijata žena, které táhne na třicet let a má manžela, je jasné, že nejpozději do pěti let otěhotní a pro zaměstnavatele nebude zhruba tři roky k dispozici. Ženy také nemohou ze zákona tahat těžká břemena, tudíž je pro vedení lehčí přijmout muže. Ženy se také bojí více riskovat, což je v některých zaměstnáních velmi důležité a mohou být tak znevýhodněny.

Platové podmínky

Ženy se bouří i proto, že pracují ve stejných pozicích jako muži, ale mají menší platy. Většina zaměstnavatelů toto popírá, avšak je to pravda. Jejich platy se ve stejných funkcích se stejnou kvalifikací liší až o pět tisíc. Není tedy divu, že ženy jsou touto zkušeností značně znepokojeny. Ve většině zaměstnání tento markantní rozdíl popírají, ale opak je bohužel pravdou. Ženy by měly být za stejně dobře odvedenou práci odměněny stejně jako muži. Zvláště pak pokud mají stejně dlouhou praxi, vzdělání a kvalifikaci.

Naprosté rovnosti nikdy nedosáhneme

V přírodě vždy platilo pravidlo, že žena je slabší než muž. Má se starat o rodinu a není fyzicky předurčena k práci, kterou vykonávají muži. Ať je tento fakt sebevíc pobuřující a urážlivý, je pravdivý. Ač tu budou neustále kariéristky, které rodinu mít nechtějí a život zasvětí práci, většina žen bude vždy mít na prvním místě rodinu a ne práci. A tak tomu bude i v platech, kdy asi nikdy nebudeme moci srovnávat ženy a muže.